Žák se optal Mistra : „Mistře, kde je Cesta?“

Mistr odpověděl : „Přímo před tebou!“

Žák se optal znovu : „Jak to, že ji nevidím?“

Mistr odvětil : „Protože myslíš jen na sebe.“

Žák se znovu zeptal : „A co Vy Mistře, Vy ji vidíte?“

Mistr se pousmál : „Dokud budeš uvažovat já a Vy, nikdy ji neuvidíš!“

Žák nechápavě řekl : „Jestliže tu nebude já ani Vy, jak mohu pak Cestu najít?

Mistr odvětil : „Pokud tu nebude já ani Ty, kdo je ten, kdo chce najít Cestu?

    Pět let seděl princ v odříkání. Dříve se radoval z přepychu a nyní téměř umíral hlady. Vtom zaslechl učitele, který plul na loďce kolem a vysvětloval svému žáku: "Když strunu napneš příliš...praskne, a když ji necháš volnou... nebude hrát." V tu chvíli si Siddharta uvědomil hlubokou pravdu. Totiž, že celou dobu kráčí po nesprávné cestě. Nalezl cestu střední, která je průsečíkem všech protichůdných extrémů a tuto svou nauku předával dál až do konce svého pozemského živvota.

    Mnoho lidí se domnívá, že rozumí této Střední cestě. Myslí si, že lidem radí, že mají jít cestou středu a nenapínat strunu ani málo, ani moc. Ale často je nenapadne, že to, čeho si Buddha všiml, není jak strunu napnout! On si všiml toho, kdo strunu napíná! Uvědomil si, že ten jediný je stálý (věčný) a že ať napne strunu jakýmkoli způsobem, jedná se o extrém, který zazní. Tak nalezl Sebe jako Střední cestu a osvobodil se z bludu, který mu do té chvíle vládl.

Nepřerušovaná mysl je sled okamžiků, mezi které se nic nevejde!

Je to jako, když provedu pohyb rukojetí biče a následuje pohyb na něj uvázáného provazu a prásknutí. Prásknutí biče je ukázka nepřerušované mysli, stejně jako pohyb ptáka v letu a křísnutí kameny a odskočení jiskry.

Jakmile se druhý snaží napojit na nepřerušovanou mysl, čili nebyl vědomě její součástí (jinak jí je vždy), pak proběhne pohyb nepřerušené mysli – úder (útok) a je nezadržitelný.

Přesto že všechno co je má povahu Buddhy, forma se řídí tím, co ji právě má.

Když jsem tam já, nemůže tam být druhý.

Když uvidím, že máš hůl, dám ti ji, když uvidím, že ji nemáš, vezmu si ji od tebe.

Pokud jsou oba „protivníci“ vědomou jedinou nepřerušovanou myslí, pak můj pohyb je jeho pohyb a jeho pohyb je můj pohyb. A tak přesto, že si po ukončení myslím, že jsem zaútočil a druhý to stihl vykrýt, prováděl jsem útok i obranu Já. A přesto, že po ukončení je druhý přesvědčen, že útok vykryl, Byl to On, kdo útočil i kryl.

Takto je dobré pohlížet na bojové umění i na život.

Vy, kteří hledáte, važte každé uvedené slovo a nepřestávejte s tím, dokud nenaleznete. Nalezení je nevědění! 

Pokoj Vám!

Až jednou u člověka zmizí láska k sobě, protože zjistí při božím požehnání, že není a nikdy nebyl, zůstane jen láska k Bohu a ta je citlivá, jemná, schovívavá, veselá, něžná, laskavá, odpouštějící, ohledupná, slušná, neurážlivá, soucitná, pozorná, odevzdaná a nezná žádný zisk.

 V takové chvíli se podobá Bohu - jednoduše takový člověk plní přání těch kolem (jako Bůh, ale v rámci svých schopností, a když schopnosti nestačí, prostě požádá Jediného). A kouzelné je, že o to nemusí usilovat ani se snažit, je to přirozené, samozřejmé a nejvýše radostné.  -----   Blaženost